Příběh Jacka s lucernou

(na přečtení při světle dýně)

V jednom malém městě,
kde na konci října voní skořice a dýně se smějí do noci,
žil kluk jménem Jack Nolan.

Nebál se tmy – bál se jen, že jednou zhasne všechno světlo.
A tak vymýšlel, jak ho udržet.
Ne lampou, ne žárovkou, ale nápadem.

Jednou večer vzal dýni, starý notebook a pár drátků.
Celou noc bastlil, pájel a programoval.
Ráno jeho dýně zářila všemi barvami duhy –
mluvila, smála se, a dokonce poznala, když někdo prošel kolem.

Jack se smál.
„Tohle bude nejlepší lucerna v ulici!“
Jenže když vložil dovnitř svíčku, dýně se zachvěla…
a z jejího vnitřku se ozval tichý hlas:

„Díky, že jsi mě probudil.“

Jack se zasmál – prý jen jeho software.
Ale dýně znovu zašeptala:

„Jsem Jack. Jack s lucernou.
Mám tvoje jméno… a možná i kousek tvojí duše.“

A pak světlo zhaslo.

Od té doby říkají lidé v tom městě,
že když se v noci rozsvítí dýně,
na chvíli její světlo blikne přesně jako Jackovy LEDky.

Někteří tvrdí, že je to náhoda.
Jiní přísahají, že Jack nikdy neodešel –
jen našel způsob, jak zůstat tam, kde světlo nikdy nezhasíná.

A tak si lidé připomínají:

• Že každé světlo nese stopu toho, kdo ho zapálil.
• Že i malé světýlko v temnotě může zahnat strach.
• A že Halloween není jen o strašení,
  ale i o odvaze rozsvítit tmu – jako to kdysi udělal Jack s lucernou.