Kolo a kolejnice

Obrázek 1Kolo provází lidstvo již po tisíciletí a přispělo mu k uskutečnění mnohých, dodnes obdivovaných staveb. Kola válečných vozů děsila protivníky dávných Egypťanů a administrativa starého Říma skvěle fungovala díky rychlému šíření zpráv, dopravovaných rychlými povozy po císařských silnicích.

V Řecku a ve vysokohorských alpských průsmycích se dochovala torza římských obchodních silnic s náznaky stop po kolech. Na středomořské Maltě narazili badatelé na zbytky skutečných starověkých kolejnic. Více než o kolejnici v pravém slova smyslu šlo spíše o až třicet centimetrů hluboké vodicí žlábky (tedy jako kolejnice, používané u pražské tramvaje), směřující od pobřeží do vnitrozemí.

Obrázek 2Až nástup nového věku, spojený se zvýšenou spotřebou kovů, pokropil starověký vynález živou vodou. Již v polovině 16. století se v dolech používaly koňmi tažené vozíky, pohybující se po primitivních vodicích dřevěných fošnách. V roce 1630 je těžař Beaumont z anglického hrabství Northumberland doplnil příčnými trámy a objevil tak princip dnešních pražců.

Další významné přiblížení k moderní železniční dopravě přinesl rok 1730. Přeprava velmi těžkých kamenných kvádrů z kamenolomu do přístavu v lázeňském městě Bath byla při využití tehdy běžné důlní dřevěné dráhy příliš riskantní. Pro zpevnění kol u drážních vozíků a jejich jistější vedení na dřevěných kolejnicích vymyslel Allen Ralph okolky, výstupky na obvodu kola bránící vykolejení.

Obrázek 3K největšímu zlomu v dějinách kolejové dopravy pomohla náhoda. V roce 1767 uvedl Richard Reynolds, majitel hutí v Coalbrookdale v západní Anglii, do provozu novou tavicí pec. Její produkce ovšem převýšila aktuální spotřebu. Při hledání nových zakázek napadlo majitele železárny využít přebytek litiny k výrobě kolejnic, které by nahradily ty stávající, málo trvanlivé dřevěné.

O deset roků později inovoval tento vynález John Curr, když přišel s první profi lovanou samonosnou kolejnicí, umožňující již přímé usazení na příčně uložené dřevěné trámy. Tuto vývojovou etapu završil pak William Jessop, když jím vymyšlená litá kolejnice o délce jednoho yardu dostala dodnes charakteristický profi l ve tvaru římské jedničky neboli patkového tiskacího písmena I.

V roce 1769 získal James Watt patent na svůj vynález parního stroje a to okamžitě vedlo ke snahám o využití páry v dopravě. První pokusy s parní lokomotivou uskutečnil v pondělí 13. února 1804 Richard Trevithick, technik v hutích v Pen-y-Darranu ve Walesu. Tehdejší křehké kolejnice ale pod těžkou lokomotivou praskaly a veřejnost nepřesvědčila ani možnost svézt se na londýnském jarmarku ve zmenšené lokomotivě s malým vagónkem.

Více štěstí měl George Stephenson, původně negramotný pasák dobytka. Z obsluhy parního stroje v dole se vypracoval až na ředitele a v této funkci s podporou osvíceného majitele vyvíjel parní lokomotivu. V roce 1814 předvádí první prakticky využitelnou lokomotivu na světě, pojmenovanou Blücher po maršálovi, který porazil Napoleona. V roce 1823 spolu se synem Robertem založil v Newcastlu první závod na výrobu lokomotiv v dějinách. O dva roky později, 27. září 1825, byl slavnostní jízdou zahájen provoz na první veřejné železnici na světě, která spojila anglická města Stockton s Darlingtonem. První vlak táhl Stephensonův stroj s příznačným názvem „Locomotion“.

Vybrané zajímavosti

Obrázek 4Ve dnech 6. – 8. října 1829 se u anglické obce Rainhill konala opravdu nevšední soutěž: závody lokomotiv. Cílem tohoto podniku bylo vybrat lokomotivu pro budovanou dráhu z Manchesteru do Liverpoolu. Do soutěže bylo možno přihlásit stroje, které nepřekračují váhu šesti tun, tlak v kotli 3,5 atmosfér a dosahují rychlosti alespoň 16 km/hod. Přihlášeno bylo pět „uchazeček“, soutěžily ale jen čtyři - lokomotiva „Cyclopede“ byla totiž pouhou kapotou ukrývající uvnitř koně. Soutěž vyhrál s přehledem Georg Stephenson a jeho lokomotiva „The Rocket“ čili „Raketa“, která dosáhla na tu dobu neuvěřitelnou rychlost 46 km/hod.

Ačkoli parní lokomotiva záhy převzala pozici ikony éry průmyslové revoluce, termínu „lokomotiva“ se začalo běžně používat až kolem roku 1840. Označení je to však velmi příhodné – jde o složeninu dvou latinských výrazů, „locus“ a „motivus“, tedy trochu kostrbatě přeloženo „místo měnící“. Ze své otčiny se parní lokomotiva záhy dostala do Evropy a do Ameriky. První lokomotivy, které jezdily na kontinentu (tedy i u nás), pocházely z Anglie, ze Stephensonovy lokomotivky v Newcastlu a továrny Johna Tailora ve Warringtonu. Byly vytápěny zprvu dřevem. Dominantní postavení anglických strojů ale netrvalo dlouho, brzy vyrostly lokomotivky v Německu (Krauss), v Americe (Baldwin) i v Rakousku (Günther).

Obrázek 5Zrod první lokomotivní prababičky provází úsměvná historie. Údajně totiž vše začalo sázkou, uzavřenou mezi průmyslníkem panem Samuelem Homfreyem a jedním jeho přítelem. Pánové se vsadili o značnou sumu 500 liber, zda lze, či nelze dopravit najednou jedním strojem 10 tun železa na vzdálenost 16 kilometrů. Richard Trevithick a jím zkonstruovaná lokomotiva dokázali, že to možné je. Trevithick to tenkrát dokázat vlastně musel: Samuel Homfrey byl totiž jeho zaměstnavatelem.

James Watt nebyl jediný, kdo se pokoušel využít sílu skrytou v páře. Že pára dokáže uvést vozidlo do pohybu, chtěl svět přesvědčit i francouzský dělostřelecký důstojník Nicolas Joseph Cugnot. Za tím účelem sestrojil vozidlo na třech kolech, pro které vymyslel zcela konkrétní poslání: bude tahat děla. „Cugnotovu tříkolku“ však nečekalo štěstí – při zkušební jízdě se neohrabané vozidlo na těžkém terénu převrátilo. Armádní velení dospělo k názoru, že další pokusy nejsou bezpečné a další experimentováni Cugnotovi striktně zakázalo. Obdobný osud stihl i výtvor pražského mechanika stavovského technického učiliště Josefa Božka. Jeho snažení zůstalo bez podpory a současníky zcela nepochopeno.

Obrázek 6Popis fotografií:

  • 1. Začátky nákladní kolejové dopravy najdeme v Anglii. Šlo především o přepravu uhlí, pohon obstarávaly koňské zápřeže.
  • 2. Vizuálně se v prvních letech železnic parní lokomotivy příliš neodlišovaly. Jejich vzhled stále připomínal Trevithickovy a Stephensonovy začátky.
  • 3. Samouk a génius George Stephenson. Dokázal posadit parní stroj na koleje a naučit ho vykonávat práci - vozit lidi i náklady.
  • 4. Parní stroj, jedna hnací náprava a přívěsný tendr na zásobu uhlí a vody. Lokomotiva „The Rocket“ sloužila dlouhou dobu jako závazný typový vzor.
  • 5. Parní vůz francouzského artileristy Cugnota neměl štěstí. Armáda nad vynálezem neprojevila nadšení a nápad zcela zapadl.
  • 6. V roce 1550 vydaná Cosmographia universalis předvádí pravěk kolejové dopravy: důlní vozík na kolejnicích.